Zimní výlet, 21. 1. 2012

Naším prvním výletem v roce 2012 se stala půldenní vycházka v okolí Omic. Na srazu ve Starém Lískovci naši skupinu ve složení Koťátko, Býk, Káně, Sokol, Oppi, Geppi a Králík početně posílili Verunka Mikulášková a Robert Jordán. Autobusem jsme se pak dopravili na startovní místo naší vycházky - na Kývalku. Krajina byla pokryta sněhem a slibovala romantický zážitek. Do reality nás po vystoupení vrátila chvilka Gepiho mučivé nejistoty, během které se snažil ujistit, že jeho rukavice nezůstaly ve vzdalujícím se autobusu. Chvála Pánu, byly s batohu. Vyrazili jsme na pochod. Rychlým tempem jsme přeběhli dálnici a vnořili se do  lesa, který nám po chvíli nabídl ideální prostředí pro první hru – golf.

Mezi vzrostlými stromy jsme vytyčili devítijamkové hřiště, rozdělili se do tří týmů, vyrobili si hole a začali hrát. Ačkoliv na první pohled měl největší šance na výhru tým pod vedením zkušeného golfisty Gepiho, ukázalo se, jak závislí jsme na volbě správného hracího náčiní. Každý tým si mohl vybrat buď tenisový nebo ping-pongový míč. Gepiovci si na rozdíl od ostatních vybrali ping-pongáč. Jejich výsledky na prvních jamkách byly ale nevalné. Že skutečným viníkem výrazně vyššího počtu úderů je opravdu míček a nikoli talent (respektive jeho nedostatek), se potvrdilo po té, co tým přešel také na tenisák a hladce srovnal svou hru s ostatními a blýskl se několika skvělými údery. Jaká škoda, že tlačící čas nás přinutil ukončit hru po páté jamce.

Za čilého hovoru jsme pokračovali dál po cestě až nad Omice, kde jsme zastavili na další hru, jejíž varianta se v odborné literatuře nazývá Van Mottenův závod. Na úseku cesty rozvěsil Králík svým nezákeřným a přímočarým způsobem kartičky dvou barev. Úkolem dorostenců pak bylo tento úsek přebehnout tam a zpět a přitom spočítat, kolik kartiček které barvy přitom naleznou. K času, za který byl úsek absolvován, se přičítalo 15 sekund za každou kartičku nezapočítanou, či naopak započítanou navíc (i to děje). Bylo zřejmé, že je potřeba zvolit správnou taktiku. Nejlépe se s celým úkolem vyrovnal Káně, ovšem nejpřesněji počítali Sokol a Koťátko, která také jako jediná spočítala alespoň u jedné barvy přesný počet kartiček.

Naše vycházka se překlopila do své druhé půli a naše pozornost se zaměřila na to, abychom včas došli do cíle. V tom se nám pokusili zabránit potměšilí dřevorubci, kteří zřejmě pokáceli strom s odbočovací značkou. Naštěstí jsme si toho brzo všimli a společným úsilím nalezli správnou cestu. Kousek nad Střelicemi jsme ještě zastavili na jídlo a poslední hru, při které jsme procvičili sčítání dvojciferných čísel a pak vyrazili na nádraží. Zde nás ovšem zradila rostoucí teplota, která mimo jiné způsobila, že cesty začaly být blátivé. Neustálé kličkování mezi kalužemi a bahnem (ovšem nekličkovali všichni) pak zapřičinilo, že jsme nestihli na perónu včas označit všechny jízdenky a vlak nám ujel. S tím se ovšem počítalo a náhradní souprava přijela za pouhou čtvrthodinu. Ve vlaku jsme již jen relaxovali a těšili se na příště.

Abych nezapomněl, tu dálnici jsme přeběhli po lávce pro pěší.

Králík