Za ranního kuropění jsme vystrčili nosy ze spacáků a chladivý zářijový vzduch nás rychle probral do bdělého stavu. Byl perfektní den pro výstup na horu schovávající se za hřebenem na obzoru. Králický Sněžník alias Kraličák - 1424 m. Nacházeli jsme se v základním táboře, na louce poseté kravincema, kam jsme dorazili předchozí večer a utábořili se za svitu měsíce a baterek. První noc venku otestovala odolnost a komfort našich příbytků. Obstály. Zvláště pak jeden - velikostí připomínající menší karavan - musel zajistit maximální pohodlí svému jedinému obyvateli.
Ranní čaj a ovesná kaše nás náležitě posilnily a mohli jsme se dát na cestu. Sluníčko zahřívalo nejen naše záda a s rostoucím převýšením nám zlehka těžkly nohy. Jeden ze zkušených a puťáky zocelených členů výpravy testoval možnost, že batoh naložený těžkým neskladným stanem (již zmiňovaný karavan) lze snadno odlehčit, pokud místo obyčejné lžíce nesete lžičku z ultralehké letecké oceli. Nepodařilo se zcela zjistit výsledky tohoto experimentu, ale třeba podotknout, že důležitou roli zde sehrálo i nepáchnoucí tričko z merino vlny, které obstálo v náročném třídenním testu.
Samotný výstup na kopec netřeba dlouze popisovat. Šli jsme pořád nahoru a dost dlouho. Všude kolem byly stromy. Cesta nám ale rychle ubíhala díky Králíkově (vedoucí výpravy - shoda jeho jména s kopcem samotným se zpočátku jevila jako čistě náhodná) vychytralé strategii tzv. “příběhu na pokračování”. To se ve chvílích, kdy někomu opravdu dochází dech, sluníčko příliš připéká, mezi stromy se náhle vyloupne hospůdka s kofolou, nebo je prostě jen čas na svačinu, sedne do trávy či na kmen a Králík se vytasí s knížkou - tentokrát s příběhem o “Tajemství volavčího jezera” - a odmění náš výkon kapitolou či dvěma nabitýma dobrodružstvím, a pak touhou se dozvědět, jak to bylo dál.
Čím blíže jsme byli vrcholu, tím přibývalo zdatných turistů. Nahoře se to jimi přímo hemžilo. Nás však hřál pocit sladkého vítězství ze zdolání samotného vrcholu a v pozdním odpoledni jsme si vychutnávali zasloužený odpočinek. Ovšem, tím tento den zdaleka nekončil. Bylo potřeba sestoupit do sedla a poohlídnout se po vhodném místě k přenocování. To byly chvíle, kdy únava udolávala naše nohy a pouhá vidina večeře a spacáku nás táhla dál. Odměnou za vytrvalost nám byly koberce borůvek v místě našeho druhého výškového tábora. Večerní siestu nám zpestřil mistrný kuchařský výstup s unikátním dřevíčkovým vaříčkem. Chvílema se nám až chtělo zapůjčit odvážným kuchařům své zcela obyčejné avšak diskrétní plyňáky v obavě o ztrátu utajení naší polohy. Vše ale dospělo k zdárnému závěru a my mohli v klidu spočinout pod hvěznou oblohou.
Třetí den naší výpravy se nesl v nedělním duchu. Ráno mělo své kouzlo v podobě Jasenky, kterou jsme si osladili náš ranní šálek kávy. Bylo rovněž nutné zlikvidovat přebytečné zásoby jídla, což většině z nás nečinilo veliké potíže. A při sestupu do údolí jsme se na jednom obzvlášť nádherném místě zastavili ke společnému setkání se s Bohem. Krása kolem nás jen umocňovala touhu s Ním mluvit a být mu možná blíž než jindy.
Náš příchod do města Králíky byl korunován pořádnou dávkou kofoly a cesta vlakem směrem do civilizace pak non-stop dočítáním onoho napínavého příběhu. Na závěr je nutno poznamenat, že všichni členové účastnící se této výpravy - jmenovitě vedoucí Králík, Maruška, Tomáš, Lukáš, Ráchel, Katka, Ondra i já - jsme se vrátili. Naše putování bylo tedy 100% úspěšné. Jeho pokračování i nový cíl je věřím již nadohled a bude znamenat další výzvu pro naše - vaše toulavé boty.
Marki Sklářová
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.